Bez lidí
Ač by se mohlo zdát, že se specializuji na osobní focení, pravdou je že jsem začínala v krajině. Utíkám ráda do přírody. Miluji hory i městskou zástavbu, barvy celého světa.
Východy slunce
Jsem ranní ptáče a tak jsem jich zažila nespočet. Věděli jste, že slunce vlastně nevychází vlastním pohybem, ale to my se tak „rychle“ točíme? Asi věděli, nicméně naše vnímání situace bývá trochu jiné. 🙂
Nebo, že barvu určuje při východu množství atmosféry, kterou pro naše oko prochází. V tu chvíli se z bílé pro nás stává často žlutá, oranžová, v jedinečných okamžicích i rudá viz foto.
A tohle je můj vesmír, na spoustu věcí mám různé úhly pohledu.
Na střední škole jsme měli náročného třídního učitele. Pamatuji si jak nás na lyžařském výcviku vzal na východ slunce na Sněžku/ ano ten byl můj první! Tenkrát byla ještě zima zimou, nehlášená výprava 30 dětí za mě úplně bezpečná nebyla, ale budiž. Dorazili jsme na vrchol v -15 o dost dříve, pamatuji si, že foukal opravdu nepříjemný vítr. Došlo k výraznému prochladnutí. Stáli jsme tam jak tučňáci ve stádu. Pak to přišlo, slunce se dralo z temnoty. Tenkrát jsem propadla té fascinaci energii, cítila jsem jeho sílu! Důležitost! Ta emoce se mi vryla do paměti a v dospělosti jsem se ji jala prohlubovat a zkoumat.
Někdy, co je nám na denní bázi tak samozřejmé, často ztrácí na výši přidané hodnoty, to se děje ale pouze v naší mysli. Je dobré se naučit ty „obyčejné“ maličkosti co tvoří život připomínat. Protože to je jediný možný proces pro pocit štěstí. A to si všichni potutelně přejeme. Nebo ne?
