David Vencl a světový rekord v Sils
Měla jsem tu čest se jako fotografka zúčastnit zdařilému pokusu o světový rekord. David se jen v plavkách ponořil bez přístrojů do hloubky 52,1m pod led. Vše se odehrálo na jezeře Silsersee kousek od Svatého Mořice. Nikdo se dříve o obdobný ponor nepokusil, ve vzduchu tiše létala otázka, co s tělem udělá tlak pod hladinou. Speciální Davidův tým bral v potaz i nadmořskou výšku jezera, tudíž řidší vzduch. Taková maličkost pro nás pozorovatele, tak důležitá pro Davida při „pakování“.
Musela jsem při příjezdu konstatovat „moc hezké místo na smrt Davide, máš vkus“. David i Miri, jakožto jeho mentální kouč naštěstí vnímají určitou dávku mého černého humoru, jako uvolňující. 🙂
O Davidovi se točí poměrně velký dokument. Byl to souboj dvou lidí co dělají svoji práci pečlivě a odpovědně. Mirka a Evy. Míra potřeboval dostatek klidu pro přípravu svého klienta a kamaráda, přeci jen jde o život a naproti Eva, která šla po nejlepších záběrech. V téhle branži asi musí mít člověk ostré lokty, co si budeme.
O zábavu nouze nebylo.
Vrása z ledu, přemýšlím kolik lidí se tam nohou propadlo do jezera 🙂 Humor když se chceš schovat před „Evou filmařkou“.
Nebo, vysekání díry. Tloušťka ledu byla neskutečná a vytažené kry vypadaly jako ledové „Monument Valley“ Tady patří největší díky majiteli Murtaröl. Celý početný tým nejen ubytoval, pohostil ale jeho i syna Nica největší přidanou hodnotou, bylo nadšení a pomoc při organizaci celé akce. Moje srdce neskutečně těší, když vidí tak úctyhodný charakter.
Restaurace Murtaröl byla postavena kolem roku 1880 jako penzion a zastávka dostavníku a v roce 1951 ji koupil Edoardo Giovanoli, dědeček ze Soglio, a dodnes ji vlastní rodina Walther.
Až do roku 1984 byl Pension Murtaröl provozován jako letní podnik (rybářská sezóna). Poté byl Pension Murtaröl rozšířen na každoroční provoz a pokračoval jako úspěšná restaurace. S výhledem na Piz Corvatsch Vás rodina Waltherů pohostí specialitami z čerstvých ryb a korýšů, které denně nakupují prostřednictvím Aris Plaun da Lej v Miláně na druhém největším rybím trhu v Evropě.
No a to by nebyl David aby nezkusil hned vodu… to už dorazili i kluci z Teplic. Potápěči co zaštítili Davidovo bezpečí pod vodou během ponoru .
V den D, se vstávalo do mlhy a nekonečné bělosti. Ano napadl sníh. Co to znamená pro náš tým? Asi metr vody na ledu. Teď přeháním, ale po kotníky jsme tam byli všichni.
Když procházíte vodou po ledu pod kterým je pekelná hloubka jezera, začnete pochybovat o všech zákonech a honí se Vám hlavou jen jak je možné, že se nepropadnete???
David se postupně dostával do absolutního soustředění. Komunikace přešla jen na Míru. Do Davidovi bubliny nesměl nikdo zasahovat. Na Mírově práci je velmi zajímavé, asi i těžké, že „nikde není vidět“, zároveň hlava je absolutní základ. A on umí. Přiznám se, že jsem byla fascinována Davidovýma očima. Má je zajímavé obecně ale ten stav klidu, do kterého se před ponorem dostal, byl vidět na očích, je to nepopsatelné.
A je dole. Víte, jak jsou rychlé 2 minuty? David byl dole 1:53. Nejpomalejší čas, co jsme tam asi zažili.
Zvládnul to, yes… Mě jen hlavou běželo, proč má v puse tolik krve. Byla jsem tichý pozorovatel, díky dlouhému sklu, jsem měla vše jak na dlani. Vzhledem k médiím a radosti z rekordu, by David slavil, zdraví by šlo stranou. Je to euforie, radost, štěstí. Pochopitelně. Proto má Miriho. Míra si mě po chvíli oslav zavolal, úkol zněl jasně. Dostaň Davida do tepla. Říkáte si proč já? Jsem žena, jsem kamarádka. Každý muž lépe reaguje na péči ženy. To už se připojili lékaři. David s Mírou posléze odjeli do nemocnice “ pro jistotu“. Pobyl si tam do druhého dne, než nám ho vrátili. První kroky samozřejmě vedli na místo činu.
Pokud Vás tenhle příběh zajímá více, kupte si knihu Muž pod ledem.
O Davidovi ještě asi uslyšíme 🙂